Pascalův největší objev
Pascalův největší objev
Blaise Pascal (1623-1662 ) byl jedním z největších myslitelů sedmnáctého století . Byl také vroucím věřícím v Ježíše Krista . Dnes je patrně nejznámější pro své objevy na poli vědy ( teorie pravděpodobnosti , teorie binomů , zákony hydrostatiky či vynález prvního počítacího stroje ) a též pro svůj příspěvek k vývoji moderní francouzské prózy v dílech : Myšlenky a Listy venkovanovi . Pascalovy spisy nejsou teoretické a abstraktní , nýbrž konkrétní , založené na zkušenosti .
Když Pascal zkoumal podstatu vakua , ojevil jeho duchovní protějšek v člověku . Uvnitř každé lidské bytosti spatřil prázdnotu a touhu po štěstí , opravdové lásce a po něčem , co má trvalou hodnotu . Nazval tuto touhu "vakuem ve tvaru Boha" , které může naplnit pouze osoba Ježíše Krista . V sedmé kapitole knihy Myšlenky píše : "Všichni lidé hledají štěstí . V tom neexistuje žádná výjimka ..... To motivuje veškerou činnost každého člověka .... Nekonečnou propast ( v člověku ) může naplnit pouze nekonečný a neměnný objekt , tedy pouze Bůh sám ."
Sám přiznává , že mu v jeho vlastním životě ani jeho bystrý mozek , ani jeho vybroušené myšlenky ani rozsáhlý vědecký výzkum nepomohly zaplnit onu prázdnotu uvnitř . Jen skrze osobu Ježíše Krista je náš nejhlubší hlad uspokojen a naše nejhlubší žízeň uhašena .
Pascalovi spisy zjevně odpovídají biblické pravdě . Bible nám říká , že člověk má ve svém nitru "vakuum ve tvaru Boha," které může naplnit pouze Bůh sám . Hovoří o této složce v nitru člověka jako o duchu . První list Tesalonickým 5,23 říká , že člověk má "ducha , duši i tělo ." Tělo je fyzická složka člověka , která je uspokojována věcmi z hmotného světa . Duše člověka je psychická část člověka , kterou tvoří mysl , city a vůle . Duše je v podstatě osobností člověka . I když může být uspokojena některými hmotnými věcmi , pro své uspokojení vyžaduje takové věci jako je láska , štěstí , humor a vědomosti . Tou nejhlubší složkou člověka je však jeho duch , vakuum , které může uspokojit pouze Bůh sám .
Bible zjevuje , že Ježíš Kristus byl Bůh zjevený v těle (J1,1.14) , který se ve vzkříšení stal Duchem oživujícím (1K 15,45). "Ten Pán je Duch" (2K 3,17). Jakožto Duch může Pán Kristus "být s naším duchem" (2Tm 4,22). Proto můžeme být jeden duch s Pánem (1K 6,17). Tímto způsobem je tedy vlastně Kristus v nás (Ko 1,27) a naplňuje naše vakuum ve tvaru Boha skutečností , pokojem a uspokojením . Svého ducha můžeme naplnit (Ef 5,18) modlitbiu . Jednoduše se nahlas pomodlete : Pane Ježíši , děkuji ti , že jsi i za mne zemřel . Vyznávám , že jsem se snažil najít uspokojení v mnoha jiných věcech . Sejmi můj hřích . Chválím tě , že jsi skutečnost , pokoj a uspokojení . Pane přijímám tě , vejdi do mě ! Naplň moje vakuum svým životem ! Amen !
myšlenky
(pax, 29. 6. 2011 17:42)