Nejen slovy lžeme
Nejen slovy lžemePoužíváme oděv, makeup, parfém i kosmetickou chirurgii, jen abychom zamaskovali, jací skutečně jsme. Lžeme denně v kontaktu s neznámými lidmi, kdy i nesympatickým osobám říkáme dobrý den a na shledanou; lžeme i v nejintimnějších chvílích s milovaným člověkem, když například předstíráme orgasmus. Zkrátka: lžeme z různých příčin, za různých okolností, lžeme často a lehce.A - marná sláva - nejčastěji lžeme, tedy vědomě předáváme klamné sdělení, pro svůj vlastní prospěch. Chceme si zajistit nějakou výhodu, vyhnout se trestu či se jevit v lepším světle. Snažíme se zachovat si tvář, usnadnit si kontakty a vztahy. Vyloženě zlý úmysl však naštěstí máme jen málokdy. Řada lží pak dokonce spadá na vrub kultuře či chcete-li „dobrému vychování“: děti se musí naučit, že některé pravdy je záhodno sdělovat taktně a o dalších je lépe nemluvit vůbec.Ne každé sdělení nepravdy je však lží. Například nelžeme, jsme-li o nepravdě sami přesvědčeni. U některých výroků také můžeme adresátovi pomocí kontextu, neverbálních či paraverbálních klíčů naznačit, že naše sdělení nemá brát vážně: věta „Já tě zabiju!“ budiž typickým příkladem.
Mnohem ošklivější než lecjaká nepravda jsou polopravdy. Část pravdy tady sice prozradíme, cílem však je uvést druhou osobu v omyl. Dva sofistikované způsoby polopravdivého lhaní uvádí v publikaci Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci Zbyněk Vybíral. Jedním z nich je přehánění. Představme si například nevěrného manžela navrátivšího se ze služební cesty. Manželka se ptá: „Viď, že jsi tam nesváděl sekretářku?“ „Sváděl a svedl, večer co večer. A taky jsem svedl několik jiných žen, abys věděla. V podstatě jsem tam nic jiného nedělal.“ Nejde o přiznání, ale o snahu, aby žena neuvěřila a vyptávání zanechala. Jinou sofistikovanou metodou je úhybný manévr. V případě manželčina vyzvídání si lze lehce představit vyhnutí se útokem: „Jak tě to vůbec napadlo? Že ty si tady sama užíváš se sousedem, když nejsem doma?!“