daliborovy.estranky.cz

Používat vůli

Když cítíš radost, jako bys byl na vrcholu hory, je pro tebe něco namáhavé? Vůbec ne. Ať už čteš Písmo, modlíš se, nebo vydáváš svědectví, je to pro tebe snadné a přirozené. Možná jsi od přírody mnohomluvný a rád se vystavuješ na odiv; ale když cítíš, že Bůh je ti tak blízko, že by ses ho mohl dotknout, domníváš se, že by ses měl raději zavřít na celý den do svého pokoje, daleko ode všech. V téže době se zdá, že jsi bez námahy schopen přemoci své přirozené sklony a jsi velmi radostný. Možná jsi od své přirozenosti náhlý a máš tendenci rozčilovat se, ale nyní se zdá, že jsi velmi trpělivý a snadno druhým odpouštíš. Zanedlouho to však vypadá, jako by se tvá radost rozplynula; jsi jako ježek, kterého se nikdo nemůže dotknout, jinak v hněvu vybuchne. Když se cítíš povzneseně, není pro tebe namáhavé vykonávat denní povinnosti, ale když se cítíš vyprahlý, stejnou práci vykonáváš s úsilím. V období vyprahlosti musíš použít svou vůli, když chceš číst Písmo, modlit se, nebo vydávat svědectví. K těmto věcem a k vykonání svých povinností bys měl vůli používat. Tato zkušenost se možná zdá dost nelehká, ale musíš vytrvat. Když se cítíš povzneseně, nemusíš vynakládat úsilí, abys tyto věci činil; když se však cítíš vyprahlý, shledáváš, že je to velmi namáhavé. Jestli nebudeš opravdu chtít, nevytrváš. Bratři a sestry, co považujete za pravou duchovní zkušenost? Měli byste vědět, že je to ta zkušenost, kterou jste získali, když jste prošli obdobím sucha. Váš stav v době, kdy jste byli povznesení, není pravou duchovní zkušeností, nýbrž jen projevem emocí. Když jsi vyprahlý, musíš používat vůli, která reprezentuje tvé "pravé já". Ve chvílích, kdy Bůh dovolí, abys byl vyprahlý, je Jeho záměrem cvičit tvou vůli. Představme si například, že bychom někam pluli v malém člunu a za určitou dobu chtěli dorazit do cíle. Vyrazili jsme radostně na cestu s napnutými plachtami, protože byl příznivý vítr. Avšak ten brzy utichl, a byli jsme postaveni před problém: máme pokračovat dál veslováním, nebo vyhodit kotvu a čekat na příznivý vítr? Zjevně musíme použít sílu k veslování a hledět rychle dosáhnout cíle. Nyní je čas, abychom použili svých sil. Je to pouze příměr. Když jsme emociálně povznesení, jsme jako člun nesený příznivým větrem bez jakékoli námahy z naší strany. Jsme nakloněni očekávat příznivý vítr po celý rok, a jsme proto schopni kormidlovat člun jen za příznivého větru. Jakmile se vítr nepříznivě stočí, zastavujeme a vrháme kotvu. Bratři a sestry, měli bychom vědět, že Bůh nám někdy dává příznivý vítr, abychom mohli bez námahy pokračovat, ale někdy nám musí dát naopak protivítr, protože chce, abychom použili moc vzkříšení, kterou nám již udělil. Bůh dopouští, abychom byli vyprahlí, neboť chce, abychom uměli použít moc, kterou jsme obdrželi ve chvíli znovuzrození, kdy jsme neměli radost ani povznesení. Následně můžeme tedy pokračovat, i když jsme postaveni před protivítr. Moc vzkříšení je manifestována tím víc, když je obklíčena smrtí. Bůh nám může pomoci v našich citech, to však není Boží cíl, ale prostředek v Jeho jednání s námi. Jeho cílem je cvičit naši vůli, abychom, i když se cítíme vyprahlí, byli stále schopni použít vůli ke čtení, modlitbě a vydávání svědectví. Tak bude víc a víc růst naše schopnost používat vůli. Pokud procházíš celým životem výlučně v síle citů, neuděláš žádný pokrok. Bůh proto způsobí, aby pocit radosti slábl a její trvání se zkracovalo, a pocit vyprahlosti rostl a jeho trvání se prodlužovalo, aby zesílil tvou schopnost používat vůli. Když se ohlédneme zpět na minulé zkušenosti, všimneme si, že stavy naší radosti a vyprahlosti jsou nestabilní. Když jsme se cítili radostní, neučinili jsme významnější pokrok; na druhé straně je náš pokrok v době sucha větší než když jsme se cítili radostně. Objevíme, že opravdový pokrok děláme během doby sucha. Jsme nakloněni domnívat se, že když jsme v těžkém presu a vyprahlosti, určitě jsme upadli. Když však srovnáš svou zkušenost se skutečným stavem, zjistíš, že když se cítíš slabý, tehdy děláš pokroky; když se cítíš radostný, postupuješ jen málo. Když je vítr celou cestu příznivý, pomůže ti to, abys procvičil sílu svých rukou? Nikoli, síla tvých rukou naopak roste, když čelíš protivětru. Náš pokrok vyžaduje úsilí vůle. Když se cítíš vyprahlý, použij svou vůli a řekni: "Chci pokrok", a budeš jej mít. Je škoda, že mnozí křesťané upínají svůj pohled výlučně na stav radosti a žijí v iluzi, že ta je výšinou duchovní zkušenosti. Ve skutečnosti pravý duchovní pokrok může přijít tehdy, když jdou dál za použití vůle.