Hůl do ruky
Hůl do ruky
Lidé dokáží být mimořádně altruističtí a zvládnou skvěle spolupracovat i s lidmi, s nimiž nejsou příbuzní. Odlišují se tím od všech ostatních druhů sociálně žijících živočichů. Pro altruistu znamená jeho akce nějaké náklady, které přinesou výhody druhé osobě. Altruistickým činem může být dobrá rada, nějaká částka peněz, ale také obětování vlastního života. Být altruistický a spolupracovat může být pro altruistu velmi nevýhodné. Přesto většina z nás jak v životě, tak v pokusných situacích altruisty jsme. Proč? Kromě altruistického odměňování za spolupráci a dodržování sociálních norem nás k tomu nutí altruistické trestání. Co to je? Někteří lidé trestají podrazáky i černé pasažéry i tehdy, když se jich to přímo netýká a když musejí sami něco obětovat. Mezi jiným to dokázal elegantní pokus s 240 studenty rozdělenými do šedesáti skupin po čtyřech lidech. Každý student dostal 20 dolarů a instrukci. Každému členu skupinky instrukce říkala: Ze svých dvaceti dolarů můžete investovat libovolný podíl, to znamená 0 až 20 dolarů. Co nezainvestujete, si můžete nechat pro sebe. Jakmile všichni zainvestujete, vznikne fond a my ho navýšíme o 40%. A pak celý fond rovnoměrně rozdělíme mezi všechny členy skupinky. To znamená mezi ty, kdo investovali, i mezi ty, kdo neinvestovali. Samozřejmě, že by bylo nejrozumnější, kdyby všichni investovali svých 20 dolarů. Fond by byl 80 dolarů, plus 40 %, rovná se 32 dolarů navíc. Jenže zapracuje ekonomická racionalita, čili sobecký zájem, kdy si účastník může říct: „Investovat nebudu nic, nebo velmi málo, počkám, co zainvestují ostatní, no a pak shrábnu svůj podíl.“ Jenže hra probíhala v deseti kolech a měla dvě podoby. Na konci každého kola se účastníci dozvěděli, jak kdo investoval, tedy kdo byl poctivý a kdo šidil. V jedné podobě hry bylo možné podrazáky trestat. Trestání se dělalo bodovacím systémem, za jeden trestný bod zaplatil trestaný 3 dolary, ale trestající musel zaplatit dolar. Ve druhé podobě hry možnost trestání odpadla. Altruistické trestání bylo časté. 84 % účastníků trestalo aspoň jednou, třetina účastníků trestala pětkrát a tři čtvrtiny trestů uložili lidé, kterí byli sami altruističtí, spolupracovali, nebyli parazity a parazity nechtěně podporovali. A to nejdůležitější zjištění? Podkladem k trestání jsou záporné emoce. Nemáme rádi parazity. A jakmile trestání nebylo možné, spolupráce ve skupince se zcela zhroutila. Takže – „hůl do ruky |