Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tomáš Kapusta - Víc něž úspěch

15. 10. 2009

Tomáš Kapusta - Víc něž úspěch

Jaké byly Tvé hokejové začátky ?

Hrát jsem začal v sedmi letech ve Zlíně. Hned jsem hokeji propadl azačal jsem žít jen pro něj.

Kdo v Tobě objevil hokejový talent ?

Můj táta. Chtěl usměrnit moji přílišnou tělesnou aktivitu a zkusil to se mnou na bruslích. A ty mi zůstaly dodnes. Předpokladem dobrého hráče je mít talent. Ale to nestačí. Musíš tvrdě trénovat už od dětství. Naučit se dobře bruslit, mít dobrou techniku hole, dobrou střelu-to je základ. A kdo nechce být jenom průměrný, musí v něčem z toho viniknout. Nejdůležitější je však hrát "hlavou" a především "srdcem".

Co se Ti na hokeji nejvíce líbí ?

Líbí se mi dramatičnost hokeje. Často se i v posledních minutách a sekundách rozhoduje o výsledku. Například ve Finsku se mi podařilo dát několikrát branku v poslední minutě, jednou dokonce i v poslední sekundě. Hokej je kolektivní hra. Každý zápas je jiný, výsledek závisí jak na jednotlivci, tak i na souhře všech hráčů. Líbí se mi také poznávat stále nové a vzrušující věci: být co nejlepší, vyhrávat, dávat góly, hrát za nejlepší týmy, poznávat svět-to bych jinde těžko našel.

Jak jsi při tom všem zvládl školu ?

Podobně jako v hokeji, tak i ve škole jsem chtěl patřit mezi nejlepší. Postupně jsem se dostal do první hokejové ligy dospělých a zároveň i na pedagogickou fakultu. Vrcholový sport a vysokou školu však nešlo z organizačních důvodů spojit dohromady, což mi bylo líto. Rozhodl jsem se tedy pro hokej. Školu jsem po dvou letech přerušil s tím, že se tam po vojně vrátím a odešel do DuklyJihlava. Tam jsem se mohl plně věnovat jen svému sportu.

Takže jsi měl vše, co sis mohl přát....

Zpočátku se mi to tak zdálo. Hrál jsem vrcholový hokej, studoval vysokou školu, ale něco mi stále scházelo-neměl jsem klid vduši. Rád jsem četl a při tom přemýšlel o smyslu života: proč jsem se narodil, kdo vlastně jsem, proč musím jednou zemřít a co bude po smrti. Tyto otázky přicházely zvláště v době, kdy mi zemřel táta. Často jsem se procházel kolem kostelů, ale neodvážil se vejít. Nevěděl jsem, co bych tam mohl získat. Neměl jsem však žádnou představu o Bohu, ani Bible mi nic neříkala.

Našel jsi odpověď na své otázky ?

Neměl jsem nikoho, s kým bych si mohl o tom popovídat. Ve škole nám říkali, že Bůh neexistuje a do kostela chodí jen ti, kteří nechtějí nebo již nemohou nic dosáhnout vlastními silami. Trápilo mě, že jsem si neuměl vysvětlit, odkud se vzalo svědomí a proč mi říká, abych dělal dobré věci. Přemýšlel jsem, proč bych je měl dělat, když jiní je nedělají, a přesto se mají dobře. Tyto otázky mě zneklidňovaly, ale žil jsem si dál po svém.

Jaké jsi měl tehdy plány ?

Měl jsem velké plány sesvou hokejovou karierou, ve kterých jsem si nikdy nepřipustil možnost selhání. K němu však došlo během vojny. Mužstvo mě nepřijalo a ani trenér mi nepomáhal. A k tomu všemu se přidalo zranění. Cítil jsem se sám, izolovaný od ostatních. Opět se mi začaly vracet znepokojivé otázky.

Našel jsi teď někoho, kdo ti dal odpověď ?

Ano, seznámil jsem se u lékaře s paní, která mne pozvala do společenství křesťanů. Začal jsem navštěvovat bohoslužby i biblické vyučování. Nejvíce mě však oslovila láska rodiny, která mě přijala, když jsem to nejvíce potřeboval. Při čtení Bible, diskuzích a trpělivém vysvětlování jsem objevoval, že Bůh existuje, a že mne miluje. Pochopil jsem, že Bůh se zjevil ve svém Synu Ježíši Kristu a působí i nyní skrze Ducha svatého. Konečně jsem našel, co jsem hledal. Přestože jsem nemohl do konce sezóny hrát, byl jsem šťastný.

Jak se Bůh projevil ve tvém životě ?

Můj osobní vztah s Bohem se prohluboval. Cítil jsem, že mne vede. Vše se začalo rychle měnit. Byl jsem převelen do Dukly Trenčín. To bylo vysvobození. Opět jsem se dostal do formy. Kolektiv mě přijal, byl jsem vybrán i do národního B týmu bývalého Československa. V říjnu 1989 jsem odjel do Kanady, protože jsem toužil hrát v NHL. Ale netušil jsem, jak to se mnou zamává. Neuměl jsem anglicky, stýskalo se mi po domově, spoluhráči mi nepřáli. Navíc mě trenér nestavěl. Byl jsem na dně a chtěl se vrátit domů. Měl jsem již objednanou letenku, když se mi dostali do rukou české noviny"Nový domov", vydávané v Kanadě. Byla tam i pozvánka do nedalekého křesťanského shromáždění v Torontě. Zavolal jsem tam a kazatel si pro mě přijel. Bylo to milé překvapení. Prožil jsem tehdy krásný večer v jeho rodině, která se stala mým duchovním zázemím.

Jaké jsou vaše plány do budoucna ?

Často přemýšlím o skončení své kariéry. Chtěl bych si v Americe nebo v Kanadě dokončit univerzitu, abych mohl být učitelem a zároveň i trenérem mládeže. Zatím bych však chtěl ještě nějaký čas hrát. (kariéru hokejového hráče ukončil v roce 2004 v HC Zlín)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář