daliborovy.estranky.cz

Porušování sociálních norem je u agresivního chování spojeno s násilným omezováním základních práv ostatních. Agresivní jednání lze interpretovat jako prostředek k uspokojování potřeby – získání něčeho žádoucího, sebeprosazení, k dosažení obecně přijatelného cíle, jindy je cíl agresivního jednání problematický (ovládání ostatních). Vzácněji jde o potřebu agresivního jednání kdy je samo násilí cílem ( týrání ostatních).

Agresor je obyčejně fyzicky zdatný a silný, ale neukázněný, s potřebou se předvádět a dokazovat svou převahu nad ostatními, bývá necitlivý a bezohledný. Nemívá dostatečně vyvinuté svědomí a za své chování se necítí vinen. Tendence k agresi je spojena s podezíravostí vůči okolí, projikuje do ostatních svoje vlastní postoje a sklony ubližovat druhým – podezírá je z toho, co má tendenci dělat sám. Agresivně se projevuje již od raného věku, a to generalizovaně.

Změna v hodnocení oběti – dochází tendenci klasifikovat oběť jako méněcennou bytost, pro niž platí jiná pravidla, dochází přesouvání zodpovědnosti za šikanu na oběť. Šikanovaná oběť má často nějaký handicap. Bývají to tiché, plaché, úzkostné a nejisté děti s nízkým sebevědomím. Jsou zvyklé se podřizovat, většinou jsou fyzicky slabé a neobratné, nápadného zevnějšku. V rodinném prostředí jde někdy o zvýšenou úzkostnost matek a z ní vyplývající nedostatečné vedení k samostatnosti a sebeprosazení.

Tendenci k agresivitě vůči přecitlivělým, úzkostným, nejistým a sociálně neatraktivním jedincům lze vysvětlit pomocí mechanismu přenosu. Dítě takové vlastnosti odmítá, přenos spočívá v tom, že to, co chce dítě potlačit u sebe trestá u jiných.

Rodiče šikanujících dětí bývají k agresivnějšímu jednání tolerantnější a sami ve výchově užívají tělesné tresty. Váží si více násilného řešení problémů než jiných způsobů řešení, jejich děti nemají dostatečné citové zázemí, ale mají zkušenosti s negativním postojem rodičů – nezájem, odmítání až nenávist.

Varianty šikany

Šikana skrytá – ostrakizace, která se projevuje pouze sociální izolací a vyloučením oběti ze skupiny vrstevníků.

Šikana je vždy záležitostí celé skupiny. Jejím důsledkem je deformace sociálních vztahů, hierarchie rolí a postojů k normám. Nebyla by možná, kdyby ji zbývající členové skupiny odmítli. Značným problémem je společenská tolerance šikany a její bagatelizování. Problémem na všech věkových úrovních je nepříznivé hodnocení oběti, kterou bývá nesympatický jedinec s malou prestiží. Vztah k obětem šikany proto bývá ambivalentní, nejčastěji jde o kombinaci soucitu a pohrdání.

Šikana se stala součástí skupinových sociálních norem např. v armádě. Zde mívá charakter rituálu, který je přehlížen nebo tolerován.

Šikana je projevem zneužití moci, kterou jedinec svým postavením získal. Rizikovým faktorem, který zvyšuje výskyt šikany je anticipace beztrestnosti, agresor se neobává trestu, ví, že si šikanu málokdo troufne řešit.