daliborovy.estranky.cz

Šikana

– násilně ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jedinci, který nemůže ze situace uniknout a není schopen se účinně bránit. Bezmocnost a slabost oběti agresivní jednání nejen stimuluje, ale i posiluje. Skupina je schopna alespoň krátkodobě organizovaně jednat, a prosazovat svou nově objevenou sílu. Svoji moc dokazuje ve vztahu k odlišným a slabým členům. Ve skupině je značný tlak na konformitu, který je posilován potřebou vytvářet jednolitou tlupu, kde jsou všichni členové stejní, případně podobní.Šikana má s věkem stoupající tendenci, má většinou charakter fyzického násilí nebo vydírání, k šikaně dochází nejčastěji přímo ve škole.

Agresor je obyčejně fyzicky zdatný a silný, ale neukázněný, s potřebou se předvádět a dokazovat svou převahu nad ostatními, bývá necitlivý a bezohledný. Nemívá dostatečně vyvinuté svědomí a za své chování se necítí vinen. Tendence k agresi je spojena s podezíravostí vůči okolí, projikuje do ostatních svoje vlastní postoje a sklony ubližovat druhým – podezírá je z toho, co má tendenci dělat sám. Agresivně se projevuje již od raného věku, a to generalizovaně.

Změna v hodnocení oběti – dochází tendenci klasifikovat oběť jako méněcennou bytost, pro niž platí jiná pravidla, dochází přesouvání zodpovědnosti za šikanu na oběť. Šikanovaná oběť má často nějaký handicap. Bývají to tiché, plaché, úzkostné a nejisté děti s nízkým sebevědomím. Jsou zvyklé se podřizovat, většinou jsou fyzicky slabé a neobratné, nápadného zevnějšku. V rodinném prostředí jde někdy o zvýšenou úzkostnost matek a z ní vyplývající nedostatečné vedení k samostatnosti a sebeprosazení.

Tendenci k agresivitě vůči přecitlivělým, úzkostným, nejistým a sociálně neatraktivním jedincům lze vysvětlit pomocí mechanismu přenosu. Dítě takové vlastnosti odmítá, přenos spočívá v tom, že to, co chce dítě potlačit u sebe trestá u jiných.

Rodiče šikanujících dětí bývají k agresivnějšímu jednání tolerantnější a sami ve výchově užívají tělesné tresty. Váží si více násilného řešení problémů než jiných způsobů řešení, jejich děti nemají dostatečné citové zázemí, ale mají zkušenosti s negativním postojem rodičů – nezájem, odmítání až nenávist.