daliborovy.estranky.cz

měštěnín Nového města pražského

Muž byl učený a svobodných umění magister, mající let okolo šedesáti, Nového města. pražského písař. Ten, že pod Rudolfem učiněn byv konsistoře akademie pražské defensorem, když v létu 1617. Ferdinand na království se tiskl, od Pražanů mluvil a protestoval, že žádným spůsobem bez Moravanů a Slezáků král volen, mnohem méně korunován býti nemůže, v takovou upadl nenávist, že brzo za tím z povinnosti písařské na Novém městě složem potom pak, že i direktorství na sobě měl, za hodného smrti uznán byl.

Kněze Rosacia k sobě povolav, aby mu večeří Páně posloužil, žádal, a na ty kteříž učiněného mezi stavy pod obojí porovnání nehrubě sobě vážili a pro nějaký v slovích a ceremoniích rozdíl nesvornost a nenávist plodíce, k těmto antikristským tragediem napomohli, mnoho naříkal.

Po všecken vězení svého čas mnohými pobožnými a moudrými řečmi sobě i jiným dobré mysli dodával. Mezi jinými málo před smrtí povědění sv. Pavla, že naše obcování jest v nebesích, vykládav, pověděl, že věřící zde na zemi v těle živi jsouce, obcováním v nebi již jsou, na zemi že jich není než stín, sami v v skutku již s Kristem kralují na výsostech. Mnohem tedy víc že duše od těla oddělená hned s Kristem bude, aby ani myšleno jináče býti nemohlo.

Jda na popravní theatrum řekl: "Dej mi, Bože, abych tmavé údolí smrti projda, ihned v zemi živých tebe uhlédal. Však víš, můj Bože, že jsem slovo tvé miloval." V tom zpíval z žalmu 16 poslední verš: "Ty mne na cestu k věčné radosti sám uvedeš, můj Pane, bez meškání, bych se těšil již v ustavičnosti v přeradostném tváře tvé spatřování, po pravici tvé, se vší svatou říší, užívaje na věky tvých rozkoší." A přijda na theatrum, říkal slova Simeonova: "Nyní propouštíš, Pane, služebníka svého v pokoji, neboť jsou viděly oči mé spasení tvé, kteréž jsi připravil před obličejem všech národů." Naposledy poklek, vysokým hlasem (latině) říkal: "V ruce tvé Pane, poroučím ducha mého, vykoupil jsi mne, Bože pravdy!" A tak život svatě zavřel.