Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tobiáš Štefek z Koloděj

19. 6. 2010

Tobiáš Štefek z Koloděj, měšťan Nového města pražského

I ten pro smysli své spůsobnost od stavů za direktora zvolen byl, muž mysli pokojné a pobožnosti neošemetné, kterýž čas vězení svého téměř jen v slzách a vzdychání trávil.

Před smrtí řekl: "Můj milý Pán Bůh ráčil mi dávati všecko dobré v celém živobytí mém; nyní pak dává mi píti kalich utrpení. Jist jsem tím, že to činí k mému dobrému, abych skrze žalostivou a ohavnou smrt tou úzkou cestou přišel do království nebeského. Jáť jsem sic nezasloužil toho, aby mne s těmi vzácnými lidmi korunou mučedlnickou poctiti ráčil, ale když se tak jeho Božské milosti líbí; budiž mu ze všeho věčná čest i chvála." Když na něho zavoláno bylo, sepna ruce a do nebe tváří velice pokornou, obličejem smutným a očima slzavýma pohleděv, řekl: "Můj milý Spasitel umíraje pro mne, zvolal: Otče, ne jak já chci, ale jak ty chceš, děj se vůle tvá! A což já, červ bídný, prach a popel, mám se vůli jeho protiviti? Odstup to. Aj jdu, můj milý Bože poslušně. Prosím, smiluj se nade mnou, sejmi a shlaď všecky hříchy a nepravosti, a nenechávejž na mně poškvrny ani vrásky k odsouzení. Očisť mne, Bože, izopem, a očištěn budu; obmyj mne krví Krista Ježíše, Syna tvého milého, a nad sníh zbílen budu." Tu kněz Jan vida jej tak truchlivého, potěšoval ho z slova Božího, načež on odpověděl: "Maličko ještě, a aj, setře Pán všecky slzy z očí mých, odejme pláč a kvílení, bolest i naříkání, a dá mi radost věčnou." A tak šel s velikou pokorou a vzdycháním, ne bez naděje; kdež s mnohými modlitbami ducha svého Bohu oddal.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář