daliborovy.estranky.cz

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, český šlechtic, válečník, diplomat, spisovatel a hudební skladatel, jedna z nejvýznamnějších a nejvšestrannějších osobností české společnosti přelomu 16. a 17. století, přichází na svět někdy v roce 1564 na hradě Klenov u Klatov jako potomek starobylého českého šlechtického rodu.

Své, později tak neobyčejně široké, vzdělání Kryštof Harant získává v Innsbrucku, kde je coby páže arciknížete Ferdinanda Tyrolského od svých dvanácti let – během několika roků studia ovládne Harant sedm jazyků, vzdělá se v hudbě a výtvarných uměních, získá vynikající přehled v historii, zeměpisu a společenskovědních oborech

.

V roce 1584 se pak Kryštof Harant vrací do Čech – po svém návratu se několik let neúspěšně snaží získat službu u dvora císaře Rudolfa II. Habsburského (viz Rudolf II. Habsburský), v letech 1593–97 se poté účastní válek s Tureckem.

V roce 1589 se Kryštof Harant žení s Evo Černínovou z Chudenic – manželství ale netrvá dlouho, v roce 1597 Harantova žena umírá, zůstávají po ní dvě děti. Později pak Kryštof Harant uzavře ještě dvě další manželství.

Po smrti manželky dává Kryštof Harant děti na vychování své příbuzné Lidmile Markvartové z Hrádku a vydává na cestu do Palestiny, kde hodlá navštívit v Jeruzalémě Boží hrob – společníkem je mu přitom švagr Heřman Černín z Chudenic, cestu, při které navštíví oba cestovatelé italské Benátky, Palestinu a Egypt

, poté Harant literárně zpracuje v cestopise nazvaném „Putování aneb cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta“ (sám přitom vybaví cestopis vlastními ilustracemi, kniha vychází v roce 1608).

Po návratu je Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic přijat v roce 1599 do služeb císařského dvora Rudolfa II. Habsburského, zároveň je povýšen do panského stavu, ve stejném roce jej ale potkává i osobní tragédie – obě jeho děti umírají.

V roce 1601 se Harant stává dvorským radou a císařovým komorníkem.

Jako dvorský rada pak Kryštof Harant působí i ve službách Rudolfova nástupce císaře Matyáše – poté, co císařský dvůr odchází z Prahy do Vídně

, ale z Matyášových služeb odchází a usazuje se na hradě Pecka, kde se pak několik let věnuje umělecké (a to především hudební) tvorbě – ve své době je Harant nejvýznamnějším českým hudebním skladatelem, dodnes jsou zachovány tři jeho skladby, a to mše na motivy madrigalu L. Marenzia ( „Dolorosi martir“) a dvě moteta („Maria Kron“ a „Qui confidunt in Domino“).

V roce 1618 se Kryštof Harant, přestoupivší od katolicismu k protestantské víře, vrací do Prahy a za stavovského povstání se staví na stranu českých stavů – v roce 1619 se pak stává komisařem vojenské hotovosti boleslavského, kouřimského a hradeckého kraje, v červnu téhož roku se pak v řadách patnáctitisícového vojska českých stavů účastní (neúspěšného) tažení na císařskou Vídeň – pod jeho velením pak české dělostřelectvo ostřeluje samotný císařský palác.

Po příchodu Friedricha V. Falckého (viz Friedrich V. Falcký) na český trůn je Kryštof Harant novým králem jmenován tajným radou a prezidentem české komory, po bitvě na Bílé hoře, Friedrichově odchodu a nástupu Habsburků, jmenovitě Ferdinanda II. (viz Ferdinand II. Habsburský) na český trůn je pak na svém hradě Pecka Albrechtem z Valdštejna (viz Albrecht z Valdštejna) zadržen a uvězněn v Praze – 19. června je Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, jako jeden ze sedmadvaceti českých pánů, odsouzen k trestu smrti setětím, o dva dny později, 21. června, je pak katem Janem Mydlářem na Staroměstském náměstí v Praze popraven.