daliborovy.estranky.cz

Křesťanství je monoteistické náboženství, vzniklé na počátku našeho letopočtu. Navazuje na judaismus, a to především na tu jeho část, která intenzivně očekává Mesiáše (Mesiáš = hebr. Pomazaný, odtud řecké Christos - Kristus). Křesťané za tohoto Mesiáše považují Ježíše z Nazaretu (nar. asi roku 7 př. n. l., popraven pravděpodobně r. 29 - 30). Jemu vzdávají stejnou úctu jako Hospodinu (Bohu-Otci) a svatému Duchu. Základním spisem křesťanství je bible, sestávající ze Starého zákona a Nového zákona. Starý zákon má křesťanství společný s judaismem, Nový zákon hovoří především o Ježíši z Nazaretu. Jeho nejvýznamnější částí jsou evangelia - čtyři navzájem se doplňující zprávy o Ježíšově působení.

Pro křesťanské náboženské skupiny se užívá názvu církve (z řec. kyriaké ekklésia = shromáždění Páně). Největší z nich je u nás katolická církev, k níž se podle sčítání v r. 1991 hlásí necelé 4 miliony obyvatel České republiky. Podle druhu bohoslužebného obřadu se dělí na římskokatolickou (ta má pět diecézí v čele s biskupy v Čechách a tři na Moravě) a řeckokatolickou, k níž patří méně než 10 tisíc věřících a která tvoří jen jednu diecézi (eparchii) v celé České republice. V rámci katolické církve existuje celá řada řeholních společenstev (např. dominikáni, karmelitáni, klarisky aj.).

Rozlišení katolického a pravoslavného křesťanství se datuje od události rozdělení církve na východní a západní část r. 1054. Pravoslaví nemá žádné ústředí, ale tvoří ji samostatné (autokefální) církve. Jednou z nich je Pravoslavná církev v českých zemích. V jejím čele stojí metropolita. Po rozdělení Československa bylo ovšem nutné zřídit dvě metropolitní rady. Podle sčítání obyvatel v roce 1991 je pravoslavných křesťanů u nás asi 36 tisíc.

Na půdě anglického protestantismu vzniklo v 17. st. hnutí baptistů (s důrazem na to, aby si křtěnec plně uvědomil smysl křtu, řec. baptisma = křest) a v 18. st. metodistů (s důrazem na metodické studium bible, označení „metodisté“ bylo původně nadávkou). Obě hnutí se rozšířila i na naše území a ve 20. století vytvořila samostatné církve: Bratrskou jednotu baptistů a Evangelickou církev metodistickou. Metodistickou tradici osobní zbožnosti, misijní aktivity a sociální práce rozvinula na konci 19. století Armáda spásy. V Anglii má počátky též tzv. hnutí bratří, u nás vystupující jako Křesťanské sbory. Toto hnutí se pokouší nepodlehnout církevnictví a snaží se redukovat církevní instituci na minimum. Fundamentalismus a pocit výlučnosti ovšem vytvářejí v Křesťanských sborech místy až sektářskou atmosféru.

Také adventisté (z lat. adventus = příchod) někdy vzbuzují obavy ze sektářství. Rozpaky působí jednak role, kterou adventisté přisuzují své zakladatelce a prorokyni ELLEN WHITEOVÉ, jednak nekritické lpění na věroučných zvláštnostech (učení o sobotě, jídelních předpisech apod.). Adventistické hnutí se zformovalo ve Spojených státech v polovině 19. st. na základě vypjatého očekávání brzkého druhého Kristova příchodu. U nás toto hnutí utvořilo Církev adventistů sedmého dne. Tato církev je pozorovatelem Ekumenické rady církví a zařazuje se do rodiny křesťanských církví daleko více, než bývá u adventistických skupin např. ve Spojených státech běžné.

Stejné historické kořeny jako adventismus má i Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, která ovšem pro svůj sektářský charakter a popírání Kristova božství za křesťanskou církev považována nebývá. Z podobné snahy po obnově prvokřesťanské církve pod zorným úhlem blízkého Kristova příchodu vznikla v 19. st. na evropském kontinentu Novoapoštolská církev.

Reformní snahy a nespokojenost se stavem katolické církve daly vzniknout dvěma dalším církevním útvarům: Starokatolická církev se zformovala v 19. st. z odporu proti římskokatolickému dogmatu o neomylnosti papeže a Církev československá husitská byla založena po vzniku Československa v situaci, kdy byla činnost katolické církve úzce spojována s rozpadlou rakousko-uherskou monarchií.

Počet lidí, kteří se hlásí k některé z výše uvedených církví těsněji či volněji spjatých s protestantskou tradicí, by bylo možno odhadnout asi na půl miliónu.

Od počátku 20. století se v protestantském prostředí tvořilo letniční hnutí (podle letnic, svátku seslání Ducha svatého na první křesťany). Dnes je to mohutné hnutí, rozšířené i za hranice protestantismu, a považované proto za další významný směr vedle katolického, pravoslavného a protestantského křesťanství. V reakci na církevní rozumářství přineslo důraz na citové prožívání křesťanské víry a na nadpřirozené dary Ducha - uzdravování, proroctví, mluvení neznámými jazyky apod. U nás byli tito křesťané dlouho rozptýleni v jiných církevních útvarech, až na sklonku komunistické éry mohli vytvořit samostatnou Apoštolskou církev. Z letničního prostředí vyrůstá laická organizace Mezinárodní sdružení podnikatelů zvěstujících plné evangelium, působící i u nás.

Jako nová vlna letničního hnutí se od 60. let vyprofilovalo tzv. charismatické hnutí (z řec. charisma = dar milosti). Působí téměř ve všech stávajících církvích. Mimo ně se z charismatického hnutí u nás utvořily i nové útvary: na začátku 90. let vzniklo Křesťanské společenství jako sdružení charismatických sborů celé České republiky, některé sbory (např. Křesťanský sbor Praha-Jih, brněnský sbor Ježíš přijde, opavská Cesarea či Dobrá zpráva v Jablonci nad Nisou) působí ovšem i nadále samostatně. Spojovat charismatiky z různých církevních útvarů se pokouší Křesťanská misijní společnost. Sdružení Operace Esther a Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém vyjadřují zájem charismatiků o židovský národ s ohledem na naplňování proroctví bible, která se týkají Izraele. V naší zemi působí i ženská charismatická organizace Aglow. Několik let vyvíjela v Kostelci nad Orlicí činnost charismatická škola Harvest International Ministries. Zahraniční misii představuje i společenství kolem Centra obrody v Trutnově.

Počet křesťanů letničního proudu u nás je možné odhadnout na 10 tisíc.

Roztříštěnost křesťanských tradic se pokouší překonat ekumenické hnutí, sílící v posledních desetiletích. Výrazem této snahy o sblížení církví v České republice je práce Ekumenické rady církví. Tato organizace je spolu s Českou biskupskou konferencí (vrcholným orgánem římskokatolické církve) považována za důvěryhodnou reprezentantku křesťanství u nás. Jejími členy jsou: Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev metodistická, Bratrská jednota baptistů, Jednota bratrská, Církev bratrská, Pravoslavná církev v českých zemích, Starokatolická církev v České republice, Slezská cerkev evangelická a. v., Evangelická církev a. v. v České republice a Apoštolská církev. Přidruženými církvemi jsou Armáda spásy a Česká biskupská konference, která reprezentuje římskokatolickou církev. Statut pozorovatele Ekumenické rady církví má Církev adventistů sedmého dne a Federace židovských obcí v České republice.

Církve vytvářejí (v různé vzájemné kombinaci) množství společných (ekumenických) organizací misijního či charitativního charakteru. Některé jsou organizovány ze zahraničí. Mezi nejvýznamnější misijní organizace patří Trans World Radio (TWR), jehož česká redakce je v Brně, Brněnská tisková misie, vydávající množství letáků a jiných příležitostných tisků, Operace mobilizace, která se zaměřuje především na křesťanskou misii mezi mladými lidmi, či Mezinárodní svaz Gedeonů, který distribuuje bible zdarma do škol, hotelů, nemocnic, věznic apod. Z charitativních organizací je nutno jmenovat Naději, Diakonii či organizaci pro boj s drogovou závislostí Teen Challenge. Kromě těchto a mnoha dalších společných organizací mívá každá církev svá vlastní charitativní střediska.

Ke křesťanství se rozhodně hlásí tzv. hnutí víry a tzv. učednické hnutí. Obě tato hnutí jsou ovšem křesťanskými církvemi pozorována s určitými obavami, které pramení jednak z věrouky, nacházející se na pomezí křesťanství, ale daleko více z vnitřní dynamiky těchto skupin, která často přináší negativní důsledky do života jejich členů.

Hnutí víry napohled není lehké odlišit od letničního a charismatického hnutí. U nás je představováno hlavně náboženskými společnostmi Slovo života a R. O. F. C., patří k němu ovšem i některé samostatné sbory - např. Nový život v Ústí nad Labem a Teplicích). Některé skupiny jsou natolik svázány se zahraničními misionáři, že i po letech používají pouze cizojazyčné jméno (Holy Ghost End Time Ministries). Hnutí víry šíří své učení i prostřednictvím škol pro nejširší veřejnost - tak působí biblická škola Dómata i Victory Christian Center.

Reprezentantem tzv. učednického hnutí je celosvětová a rychle rostoucí Církev Kristova (The International Churches of Christ, ICC), známá též jako Bostonské hnutí. U nás z úředních důvodů nyní vystupuje jako Pražské společenství Kristovo.

Zahraničními (zejména americkými) misionáři jsou vedena i další společenství. Zůstávají často stranou hlavního křesťanského proudu hlavně kvůli jisté kulturní nepřizpůsobivosti, fundamentalismu, který znesnadňuje jakýkoli dialog, a výlučnosti (zpravidla je více či méně zjevné jejich přesvědčení o jediné pravdě, kterou samy hlásají). Mezi nimi bychom na prvním místě měli jmenovat tzv. Místní církev (Local church), založenou díky působení čínských křesťanů WATCHMANA NEE a jeho pokračovatele nedávno (1997) zemřelého WITNESSE LEE. Zejména jejich spisy tiskne a distribuuje nyní i v češtině nakladatelství Proud. - Jinými skupinami, vedenými zahraničními misionáři, jsou Církev Pánova, Církev milosti, Kristova obec a relativně samostatné sbory Církve Kristovy (nikoliv ICC, viz výše) v několika větších městech České republiky.

Učednickému hnutí je také do jisté míry podobné i domácí hnutí, nazývané Modrý kříž (není totožné se stejnojmenným protialkoholním hnutím, založeným na Slovensku).

Od základního křesťanského trojičního věroučného článku se v 16. století odchýlilo hnutí unitářů. Rozkvětu dosáhlo toto hnutí v 19. st. ve Spojených státech a po 1. světové válce začalo působit i u nás, dnes jako Náboženská společnost českých unitářů. Na několika místech (v Praze, Brně, Vysokém Mýtě a snad i jinde) působí společenství (Církev Nového Jeruzaléma, Nová církev), založená na učení švédského myslitele EMANUELA SWEDENBORGA (1688 - 1772) a rozšířená především v Anglii a severských státech.

Za hranicemi křesťanské ortodoxie (pravověří) se nachází i řada dalších skupin především kvůli zjevením, jichž se údajně dostalo jejich zakladatelům. Nejvýznamnějšími z nich je již zmíněná Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, dále Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (tzv. mormoni), Církev sjednocení (tzv. moonisté), menší společenství tvoří Křesťanská věda a Rodina (dříve Děti Boží a Rodina lásky), spíše v začátcích se nachází Univerzální život. Velké misijní úsilí (především co do počtu vydaných a distribuovaných publikací) vyvíjejí tzv. branhamisté (odštěpenecká letniční skupina proroka W. BRANHAMA), u nás vystupující jako Svobodná lidová misie.