daliborovy.estranky.cz

O evoluci

Je tomu teprve l00 let, co se v dějinách lidstva rozšířil neuvěřitelný názor, že náš svět nemá žádnou inteligentní příčinu. Některé státy toto tvrzení dokonce vyhlásily jako svoji oficiální ideologii. Za komunismu stačilo přečíst z Bible: “Blázen říká v srdci svém, není Boha”, a už si pro vás mohli přijet. Protože soudruh prezident “dobře věděl”, že Bůh není, a nazývat ho za to bláznem, je urážka státu i Strany.

Ateizmus se šíří světem jen díky náhradnímu náboženství, protože každý člověk, má-li žít, musí něčemu hluboce věřit. Tímto náhradním náboženstvím je pro mnohé lidi víra v evoluci, učení o vývoji. Tato víra má tři základní články:

Tyto tři body evoluční víry dnes přijímají miliony lidí. Miliony slušných lidí se opírají o teorii, kterou vyznávali také ti nejmasovější vrazi v dějinách lidstva.

Darwinův nápad, že člověk je jen o něco více vyvinuté zvíře, podnítil ve dvacátém století mnohé vylepšovatele lidského rodu k tomu, aby tomuto vývoji pomohli ve výběru té lepší rasy, nebo pokrokovější společenské třídy. Komunismus a fašismus by bez evoluční teorie nemohly existovat (viz Hitlerův “Main Kampf” nebo Engelsovo “Podíl práce na polidštění opice”). Tito bojovníci za evoluční víru za sebou v tomto století zanechali tolik mrtvých (asi jako polovina populace USA), že v porovnání s nimi je inkvizice a křižácké války asi jako váš plat ku HDP Evropské unie.

Evoluční víra je vírou v ty nejfantastičtější zázraky, jaké se nedějí ani v pohádkách a bájích. Jsou to totiž zázraky, které nikdo nepůsobí, které se dějí jen tak samy od sebe.

Při každém normálním zázraku totiž stojí v pozadí někdo, kdo má tajemnou moc. Žábu promění v prince kouzelník či víla se svojí magickou hůlkou. V evoluci se přeměna žáby v prince (tedy obojživelníka v člověka) koná bez kohokoli. To je ale nejen proti všem pravidlům každé slušné pohádky, ale také proti všem pravidlům vědy.

V reálné vědě je onou magickou hůlkou a mocí informace. Informace získaná, informace vložená do fyzikálního děje. Informace má ve vědě tu moc měnit hmotu. Vzpomeňme např. Haisenbergovy relace neurčitosti, kdy buď známe polohu částice nebo její hybnost. Nikdy ne však obojí. Uvažujme částici o které víme jakou má hybnost a chceme zjistit její polohu. Potom už jen tím, že se na ní “podíváme” ji ovlivníme natolik, že získaný údaj o hybnosti je zcela bezcenný. A naopak.

Čistě technicky vzato jsou všechny dílny, školy, vědecké ústavy a laboratoře důkazem toho, že má-li něco složitějšího vzniknout, musí se na to předem myslet a pak tuto myšlenku hmotě vtisknout, vnutit.

Ale má evoluce nějaké vědecké základy a důkazy?

Jsou asi tak tyto: