JEŽÍŠ SE VRÁTÍ NA ZEMI
JEŽÍŠ SE VRÁTÍ NA ZEMI (And
ělé) řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a
hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli
odcházet." (Bible, Skutky apoštolské 1:11)
Ježíš Kristus Nazaretský po vzkříšení z mrtvých
vystoupil na nebesa a převzal od Otce veškerou
vládu na nebi i na zemi a usedl na trůn. Ježíš
Kristus je od té doby svrchovaným vládcem a Pánem celého vesmíru – hmotného i duchovního světa. (Mat. 28:18). Jemu jsou podřízeny všechny
vlády a mocnosti celého univerza. (1.Petrův 3:22).
Bůh Otec předal svému Synu Ježíši Kristu
veškerou moc na nebi i na zemi do doby, než se naplní Boží záměr – Jeho vůle:
aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.
(1. Timoteovi 2:4)
Ježíš se vrátí a vstoupí do Jeruzaléma
Boží zákony platí jak pro věřící, tak pro nevěřící.
Zákony vydává stvořitel a Pán, všemohoucí Bůh.
Pravidla určuje ten, komu patří vše. Bůh je
majitelem hmotného i duchovního světa, Jemu patří
nebe i země, Jeho jsou lidé i zvířata. Se svým
majetkem si může dělat co chce. Může zemi
obnovit i zničit, může člověka zachránit i zahubit.
Jeho vůli a záměry nemohou změnit politická
rozhodnutí lidských vlád. Když určil člověku 70 až 80 let života,
nikdo z lidí to nemůže změnit.
Podřídil lidi i zvířata fyzickým
zákonům, které musí všichni
respektovat. Tento Bůh dal lidem
svobodnou vůli k rozhodování o
svém životě a dal každému
svědomí (hlas ducha), které
člověka jednou hájí, jednou
obviňuje. Člověk tak může svým
rozhodnutím buď potlačit hlas Svědomí obviňuje,
svědomí, nebo jej poslechnout. když činíme něco zlého
Kdyby člověk neměl svědomí,
nemohl by nikdy poznat co činí dobře a co špatně.
Zvířata nemají svědomí a nemají ducha jako člověk
a proto je netrápí, když se navzájem zabíjejí.
Člověka však vždycky obviňuje svědomí, když činí
něco zlého. Na začátku je to obvinění silnější, ale
když člověk soustavně a vědomě potlačuje toto
duchovní varování, může své svědomí otupit a
znecitlivět. Pak se stává agresivní, bez citu, bez
lásky, je divoký jako zvíře. Bůh ale stvořil člověka
k obrazu svému, ne k obrazu zvířat. Proto by měl
člověk hledat lepší způsob života než zvířecí.
Bůh ve svých zákonech ustanovil, že kdo vědomě
porušuje svědomí a vědomě potlačuje pravdu, bude
odsouzen k věčné smrti. Žijeme v době duchovní
tolerance. Bůh do určité doby dovolil, aby mohlo
být pohromadě dobro i zlo. Slunce nechává svítit
na spravedlivé i hříšníky. Tato doba pomalu končí.
Jsme těsně před ukončením této duchovní
tolerance. V budoucnu nebude pohromadě dobro i
zlo. Zlo bude Bohem odstraněno ze světa. Co
nebude mít před Bohem hodnotu, bude ze světa
odstraněno. To, co lidé považují za hodnotné, Bůh
pokládá za nic. Jeho úmysly jsou jiné než úmysly
člověka.
"Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou
cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa
vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a
úmysly mé úmysly vaše.“ (Izajáš 55:8,9) Dveře do
Božího království jsou „zatím“ otevřeny,
ale brzy je Bůh uzavře.
Ježíš Kristus přijde znovu na svoji zemi, kterou
stvořil a nechá spoutat satana a všechny padlé
anděly a uvrhne je do propasti na 1000 let. Roztřídí
obyvatele země na spravedlivé a nespravedlivé,
podle svých zákonů. Spravedliví obdrží zemi (Žalm
37:29), nespravedliví budou vyhubeni.
Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou
vymýceni. (Žalm 37:22)
Je čas seznámit se s Božími zákony a s Boží vůlí.
Bůh nebude brát ohled na nikoho, kdo se nechce
s Jeho pravidly života seznámit a vědomě je
odmítá. Ještě je čas milosti, je čas tolerance. Dveře
do Božího království jsou „zatím“ otevřeny, ale
brzy je Bůh uzavře.
Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě.
Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože
nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.
A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a
ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. (1. Janův 5:10-12)