daliborovy.estranky.cz

Boží zalíbení – touha Božího srdce

Bible jasně zjevuje Boží plán. Většina křesťanů si nesmírně cení dvou z Pavlových spisů – epištoly Římanům a epištoly Efezským. Epištola Římanům začíná naším hříšným stavem, padlým lidstvem, ale epištola Efezským zahajuje tím, že nás uvádí do Božího srdce. V epištole Římanům 1 spatřujeme sami sebe jako hříšníky, ale v epištole Efezským 1 vidíme něco v Božím srdci. Výraz „zalíbení“ je v této kapitole použit dvakrát (v. 5 a 9). Bůh má zalíbení a toto zalíbení je touhou jeho srdce. V minulé věčnosti byl Bůh sám. My si neumíme představit, jaké to v minulé věčnosti bylo, ale epištola Efezským říká, že před stvořením vesmíru měl Bůh v srdci touhu. Měl zalíbení. To, co chtěl, se dá vyjádřit jediným slovem „synovství“ (1,5). Touhou Božího srdce je synovství.

Když Bůh stvořil Adama, řekl, že není dobré, aby člověk byl sám (Gn 2,18). To platí i o Bohu v minulé věčnosti. Nebylo dobré, aby byl sám. Měl touhu zplodit mnoho synů. Epištola Efezským 1 nám říká, že Bůh nás předurčil k synovství. Mnozí křesťané si možná myslí, že Boží předurčení se týká spásy. Podle epištoly Efezským se však první myšlenka v Božím srdci netýkala spásy. Jeho původní myšlenkou bylo synovství. Bůh předvídal, že jeho stvoření padne. Kvůli pádu existoval i plán spasení, a tak spása byla zaopatřením pro synovství. Boží touhou je zplodit mnoho synů.

Nedávno jsem na modlitebním shromáždění v Irvingu v Texasu spatřil tři mladé muže. Z jejich tváří bylo zřejmé, že jsou to synové jednoho bratra. Všichni tři se velmi podobají svému otci; jsou jeho věrným vyjádřením.

Čím více synů otec má, tím více je vyjadřován. Epištola Římanům 8,29 říká, že jednorozený Boží Syn se stal Prvorozeným mezi mnoha bratry. Jednorozený Boží Syn v Janovi 1,18 a 3,16 se stal skrze vzkříšení (Sk 13,33) prvorozeným Synem. Prvorozený znamená, že následovali další synové. Nyní Bůh nemá jen jednoho Syna, ale mnoho. Prvorozený Boží Syn, Kristus, má milióny bratrů. Za posledních dvacet století se mnoho lidí znovuzrodilo a tak se stalo Božími syny. Všichni tito synové jsou bratry prvorozeného Božího Syna (J 20,17; He 2,10-12). Jak skvělé, nesmírné synovství!

Když jsem byl mladý muž, stýkal jsem se se skupinou svatých, kteří velmi dobře znali Bibli. Kladli důraz na Boží předurčení, ale nikdy jsem od nich neslyšel, co je cílem Božího předurčení. Po mnoha letech studia Bible jsem poznal, že jsme předurčeni k synovství. Do té doby jsem podvědomě tušil, že jsme předurčeni ke spáse. Někdo možná řekne, že jsme předurčeni pro nebe. Cílem Božího předurčení však není spása ani nebe – je to synovství (Ef 1,5).

Některé překlady Bible zde používají výraz „přijetí za syny“, ale slovo uvedené v originále znamená synovství. Neoznačuje děti osvojené nějakým otcem, ale syny narozené otci, který je přímo zplodil. Touhou Božího srdce tedy je mít velké množství synů, kteří jej vyjadřují, nejen v tomto věku, ale na věčnost.

Ukázka z -Základní zjevení ve svatých písmech , autor :W.Lee