BÝT UPŘÍMNÝ A NIC SI NENAMLOUVAT
BÝT UPŘÍMNÝ A NIC SI NENAMLOUVAT Musíme se modlit k Bohu, abychom neklamali sami sebe. Bůh může požehnat jen jednomu typu lidí – těm, kdo jsou před ním upřímní. Na Filipově kázání vidíme, že jakmile přestaneme před Bohem lhát, přijde jeho požehnání. Musíme říci: „Bože, já jsem ti lhal. Odpusť mi.“ Když se modlíme takhle, Pán nám ihned požehná. Bratři a sestry, možná, že jsme říkali: „Bože, naplň mě.“ Musíme si ale uvědomit, že ti, kteří jsou neuspokojeni, ještě nemusí být hladoví. Abychom došli naplnění, musíme být hladoví. Když marnotratný syn odešel od otce, všechno rozházel a pak toužil naplnit si žaludek alespoň slupkami, které žrali vepři, nikdo mu nic nedal. Takové je neuspokojení. Někteří lidé jsou dennodenně neuspokojeni a žaludky mají plné slupek. Jedna věc je být neuspokojený, jiná věc je být hladový. Jak můžeme být uspokojeni, když jsme slabí a stále selháváme? I když nás to neuspokojuje, naplňujeme se takhle a den za dnem žijeme takový život. Potřebujeme nejen neuspokojení, ale i hlad. Pán může na této konferenci požehnat jen jednomu druhu lidí: hladovým. Bůh neslibuje, že naplní neuspokojené. Bratři a sestry, skoncujme s lhaním. Už jsme se Bohu nalhali dost. Bratři a sestry, selhávali jsme! Selhávali jsme před Bohem! Toto vyznávat před lidmi je slávou Božímu jménu. Děkujte mu a chvalte jej! Všichni, kdo jsou upřímní, budou požehnáni. Děkujte mu a chvalte jej! Jsem přesvědčen, že mnozí se tentokrát setkají s Bohem a Bůh jim požehná.