Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba
Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba Abraham nám ukazuje, že všechno je z Boha – my sami nemůžeme dělat nic. Izák nám ukazuje, že všechno přichází od Boha a my jsme v postavení toho, kdo přijímá. Když ale jenom přijímáme a nenecháme se ukázňovat svatým Duchem, není něco v pořádku. To jsme viděli u Jákoba. Jednou k nám přijde Pán, dotkne se nás a vykloubí nám kyčelní kloub – vypořádá se s naším přirozeným životem. Potom se staneme pokornými a budeme následovat Pána v bázni a chvění. Potom nebudeme nedbalí a nebudeme dělat ukvapené plány. Jak snadno spřádáme plány a jednáme bez modlitby. Jak snadné je budovat si sebevědomí bez Boha. Bůh se musí zásadním způsobem dotknout našeho přirozeného života. Musí náš přirozený život rozbít a ukázat nám, že sami od sebe nemůžeme dělat nic. Od toho dne budeme kulhat. To neznamená, že nebudeme chodit
(pozor na pasivitu) – znamená to, že pokaždé, když půjdeme, uvědomíme si svou slabost a nedostatečnost. To je společným rysem všech, kteří znají Boha. Člověk tuto peníelskou zkušenost nezíská, dokud ho Bůh nepřivede až sem. Všichni ti, kdo jsou stále ještě vynalézaví, sebevědomí a silní, dosud nezakusili ukázňování svatým Duchem.
Kéž nám Bůh otevře oči, abychom viděli vztah mezi těmito třemi typy zkušeností. Všechny tyto tři zkušenosti jsou osobními zkušenostmi jednotlivců, ale přesto spolu ve svém dopadu navzájem souvisí. Nemůžeme mít jen jednu nebo dvě z nich. Než na Boží cestě pokročíme vpřed, musí nám být jasné všechny tři zkušenosti.