daliborovy.estranky.cz

Zločin z nenávisti?

Genocida je také masový „zločin nenávisti“. Když je dítě počato nechtěně, obrací se proti němu dehumanizující rétorika genocidy plná nenávisti a společenských předsudků: budou páchat nejčastěji kriminální činy, podléhat drogám, jsou disfunkční, nemocné dítě musí být nešťastné, dítě počaté při znásilnění bude násilníkem, atd. I když selský rozum dá, že nečekané početí dítěte není ideální start do života, nelze z toho tyto děti automaticky stigmatizovat a zabíjet. Podobně jako nelze vyvraždit „nechtěnou“ menšinu. Navíc, po legalizaci vraždy nenarozeného dítěte se zvyšuje míra násilí ve společnosti - zneužívání dětí, domácího násilí, sebevražd a depresí mezi ženami i ve společnosti vůbec. Společnost se totiž učí řešit problémy násilím na bezbranných. A tam kde matka má právo nechat zabít své dítě, tam nemůže nastat mír.

Navíc – zločin nenávisti se netýká pouhých citů pachatele vůči oběti, ale především podstaty jednání. Hlavní architekti holocaustu neměli židy v nenávisti. Adolf Eichmann, důstojník SS, který dohlížel na deportace a vyvražďování miliónů židů ve svých vzpomínkách uváděl, že jej nevedla nenávist ale pouze poslouchal rozkazy (New York Times, 13.8.1999). Podobně ani vězni ve stalinských Gulagách nebili osobně nenáviděni svými vyšetřovateli, strážci nebo udavači. I oni „pracovali“ pouze z loajality k režimu a aby neztratili své životní jistoty neváhali použít násilí a krutost. Ani gynekologové nedělají potraty rádi nebo z nenávisti k dětem, které zabíjejí. Pouze poslušně plní to co jim ukládá zákon. Potracenému dítěti je však málo platné, že jeho matka, příbuzní nebo gynekolog k němu necítili „nenávist“.