Dítě nejčastěji týrají jeho rodiče.
Mezi poškozování dítěte totiž patří i citový chlad, strašení, podrývání sebedůvěry dítěte nebo kladení nerealistických nároků. Předpokládá se, že syndromem týraného nebo zneužívaného dítěte trpí v současné době přibližně 1–2 % dětí. Přesnější určení jejich počtu není možné, protože celá řada případů není zachycena.CAN = Child abuse and neglect (týrané, zanedbávané a zneužívané dítě). Syndrom CAN je definován jakýmkoliv nenáhodným jednáním rodičů nebo jiné dospělé osoby, které je v dané společnosti odmítané a nepřijatelné, jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popř. způsobuje jeho smrt. Dítě nejčastěji poškozují jeho rodiče, kteří jsou k němu necitliví a bezohlední, podřizují nebo využívají ho k uspokojení vlastních potřeb. Toto chování lze chápat jako zneužití fyzické síly či psychické nadřazenosti a moci dospělého nad komplementárně podřízeným a závislým dítětem. Řada výchovných postupů v České republice využívá nadřazenosti rodiče a podřízenosti dítěte a tak je možné, že zjistíte, že i vy byste na sobě měli trochu zapracovat. Krátký přehled toho, co je považováno za projevy CAN: Tělesné týrání, zneužívání a zanedbávání: Duševní a citové týrání, zneužívání a zanedbávání: Sexuální zneužívání: Lidé, kteří jsou příliš zaujati svými problémy nebo svými zájmy (mladí a nezralí rodiče, jedinci žijící v hmotné bídě nebo zaujatí svou vlastní profesní kariérou, zálibami), vystresovaní, bez vlastní citové podpory. Dítě jim poslouží jako dosažitelný objekt k vybití negativních emocí. Lidé, kterým dítě slouží jako kompenzace pocitů méněcennosti a nejistoty. Lidé s negativní zkušeností z dětství, kteří byli sami zanedbáváni či týráni – 70 % násilníků bylo samo v dětství týráno a všichni byli tvrdě fyzicky trestáni. Lidé, kteří o děti obecně nestojí, jsou jim na obtíž, mají jiný hodnotový systém. Takový týrající rodič dítě vnímá své dítě jako primárně a nenapravitelně špatné. Jaké děti bývají nejčastěji zanedbávány a týrány?Dítě nejčastěji týrají jeho rodiče.
Mezi nejčastější příčiny syndromu patří kromě sexu, drog a násilí také složité rodinné situace a vztahy – rozvod, nevlastní rodiče, neúplné a naopak doplněné rodiny či dvoukariérová manželství (která vyvolávají konkurenci v páru). Těch v naší společnosti stále přibývá. K tomu se přidává často i přezaměstnanost podnikatelů a duševní citová chudost způsobená právě nedostatkem času na rodinu a děti, nahrazováním osobního zájmu nadprůměrným materiálním zabezpečením. Obětmi bývají také nechtěné a nemanželské děti, postižené děti, děti nezletilých dětí či děti chudých a nezaměstnaných rodičů. Tady jde často o osoby s nízkou sociokulturní úrovní, jejichž domácnost i vztahy mezi jednotlivými členy rodiny mají celou řadu nedostatků.
Kdo týrá dítě?
- Děti, které jsou natolik pasivní, apatické, nenápadné a nevýrazné, že nedovedou své rodiče zaujmout. V nadpoloviční většině jsou týrány děti mladší šesti let. Zanedbáváním i týráním bývají ve stejné míře postiženi chlapci i dívky.
- Děti, které zklamaly očekávání rodičů; např. děti postižené, nehezké, neprospívající, sociálně neobratné, nešikovné.
- Děti, jejichž chování je nesrozumitelné, a jejichž výchova je proto náročnější (úzkostné a ustrašené děti, neslyšící nebo mentálně postižené).
- Děti, které svým chováním rodiče nadměrně zatěžují, dráždí a vyčerpávají, vyvolávají jejich nechuť či odpor (hyperaktivní, nemocné, temperamentní, špatně adaptabilní).
Reakce dítěte na zneužívání
Strach, úzkost, pocity viny a hanby, deprese a nízká sebeúcta. Dítě přestává důvěřovat dospělým, lze zaregistrovat nápadné změny v jeho chování či zhoršení školního prospěchu. Trpí bolestmi hlavy, břicha, pomočováním, poruchami spánku, příjmu potravy, regresivním chováním, nepřiměřeným sexuálním chováním (sexuální zneužívání druhých dětí, masturbace v raném věku), sebepoškozujícím a sebevražedným jednáním. Nejhorší je, že dítě - ve své pozici bezmocné - se situaci po čase přizpůsobí, rodiče si idealizuje a vinu přesouvá samo na sebe.
Kam se obrátit?
Postoj veřejnosti k násilnostem páchaným na dětech je sice negativní, ale převážně pasivní z důvodu vyhnout se nepříjemnostem. Nejúčelnější je obrátit se na nejbližší krizové centrum a požádat o pomoc. Další možností je oznámení na sociální odbor péče o dítě či nahlásit věc policii. Pokud jsme přesvědčeni, že se u dítěte projevuje syndrom CAN, je dobré si s ním pohovořit a vysvětlit mu náš následující postup, než vše oznámíme. Je třeba mít na paměti, že pachatel může být zatčen a trestně stíhán, dítě odebráno z rodiny a léčeno terapeuticky.
Komentáře
Přehled komentářů
Je v možnostech učitelů základních škol poznat na žákovi, zda se jeden z jeho rodičů dopoušttí na druhém rodiči domácího násiolí? Odpověď pošlete, budete-li chtít, na adresu jirisedlakdrsc@seznam.cz
Děkuji
Učitelé a příznaky domácího násilí u žáků
(Jiří Sedlák, 20. 3. 2012 11:54)